Takže, kde začít?
Určitě ne u narození.
Správný začátek by mohl být u doby kdy se spolu poprvé viděli.
Toho času se Martin vrátil z Anglie, kde se živil jako zahradník a předtím stihl posbírat čtyři roky praxe v logistice. Markéta oproti tomu dokázala vyrůst z asistentky na personální manažerku středně velké logistické firmy.
Neviditelné nitky života se zamotaly tak, že přesně v tomto bodě se tito dva lidé potkali poprvé.
Poté co Martin úspěšně absolvoval výběrové řízení na skladnickou pozici (které určitě vedoucí personalistka ztěžovala co to šlo) se Markéta dál rozvíjela jako HR manažerka. Uběhla nějaká doba pod jednou pracovní střechou, kdy si společně řekli maximálně ,,Dobrý den,, a často si pak mysleli něco svého o ..deli (ne, nejde o tu tyčinku). Martin ovšem nezahálel a postupem času začal pozičně šplhat firmou nahoru až se stalo, že spolu tito dva seděli u jednoho jednacího stolu.
Martinův čistě provozní pohled (posilněn kombinací uvědomění si síly vlastní píle a také špetky štěstí – kterážto souhra ho na onu pozici dostala) oproti čistě kancelářskému pohledu Markéty (a také zpaměti nacvičeným Zákoníkem práce či našprtanými motivačními hláškami) nejednou vyústily v situaci, kdy si ti dva nemohli přijít ani na jméno.
Ať tak či tak, oba chápali, že i přes neshody je potřeba spolupracovat a najít optimální řešení pro správný chod firmy. A zde se nám to, přátelé, začínalo lámat. (Jakoby se nám toto promítalo dodnes, akorát že jejich firma se jmenuje - Společný Život).
Po nějaké době začala Markéta na podobné personální schůzky nosit kratší sukně, a tak akorát výstřihy, a Martin k těmto skutečnostem samozřejmě nedokázal zůstat (a z podstaty své existence ani nemohl zůstat) slepý a nečinný, protože, upřímně…ono to totiž jako ani jinak nešlo.
Záhy na to však musela Markéta podstoupit operaci ruky, což ji přivodilo dlouhou rekonvalescenci v domácím prostředí, jež byla provázena nudou (kromě světlejších okamžiků vzpomínek na Martina). A tak pro jednou nezahálela ani Markéta a napsala Martinovi o nějaké tipy na dobré filmy. Martin, neskutečně potěšen zájmem o jeho bezbřehé filmové znalosti, vysypal seznam, který by běžnému divákovi vystačil na několik měsíců…Markéta však chtěla během krátké chvíle další….
A tak se stalo, že poté, co se ruka uzdravila a filmy byly shlédnuté, se personální schůzky měnily v osobní setkání v kuchyňce a pozvání na kafe či večeři.
A tak to, přátelé, začalo - první pusa, první dítě, první dům.
Druhé dítě, první zvíře, druhé zvíře, stejný dům.
A to vše trvá dodnes.
Nyní Vám všem s radostí oznamujeme psaní nové kapitoly v naší knize života.
A zdaleka ne poslední…